Nádraží KAMENEC 1:120, TT
Nádraží je přirozenou dominantou většiny kolejišť a bývá také tím hlavním, na co se soustředí pozornost běžného diváka. Bylo mi tedy jasné, že i když je naše „téčkové“ kolejiště zamýšleno jako nepříliš náročná záležitost, určená právě k předvádění před převážně laickými návštěvníky, musím si na této „boudě“ dát záležet. Podmínkou byla samozřejmě typicky česká předloha, dost velká aby poskytovala dostatečné zázemí pro obsluhu nádraží se dvěma průběžnými a třemi odstavnými kolejemi, malou výtopnou a tovární vlečkou. Jako svou soukromou podmínku jsem si stanovil částečně kryté nástupiště – čistě kvůli atmosféře. Volba nakonec padla na kousek, který vlastním nákladem vydal kralupský modelář, konstruktér a vydavatel Ondřej Hejl, mezi staviteli „papíráků“ známý zejména díky své rozsáhlé sérii atraktivních modelů sakrální architektury. Ti, kteří už měli tu čest, vědí, že i jeho modely drážních staveb stojí za pozornost, zvlášť když si dáme trochu práce s jejich mírným vylepšením, jak jsem se o to pokusil já. Nádraží Bezdružice je typickou normovanou budovou, s jakou se můžeme setkat na vedlejších a místních tratích prakticky na celém území naší republiky.
Práci jsem začal jako obvykle v copycentru – při technologii stavby, kterou jsem zvolil, je nutné mít některé součásti ve více exemplářích, nehledě na to, že člověk tu a tam vždycky něco zkazí… Původně jsem chtěl model postavit jako čistý „papírák“, tedy v původní barvě, ovšem odstín fasády tak, jak vyšel z kopírky, mi připadal absolutně nepoužitelný. Proto jsem se rozhodl k částečnému přebarvení. Obr. N01
Podlepení hlavních součástí - hlavní konstrukční díly 1mm kartónem, plastické prvky fasády čtvrtkou (lepidlo KORES, prosychání 12 hodin pod zátěží cca 15kg) Obr. N02
Vyřezáno skalpelem, slepeno dohromady (HERKULES, opět pár hodin pod zátěží). S ohledem na sílu materiálu je nutno už v této fázi stavby pamatovat na přesahy a patřičně upravit místa slepení jednotlivých stěn. Pro lepší a plastičtější vzhled jsem na rozdíl od originálu z vystřihovánky přidal ještě jednu vrstvu na ostění oken Obr. N03 + N04
Stěny slepeny do celku, ten je vzápětí nastříkán první vrstvou barvy (klasický autosprej světle šedý základ) Obr. N05 + N06
Plastické prvky zůstanou v odstínu základu, zbytek omítky jsem natřel pískovou akrylovou barvou LIFECOLOR – dvě tenké vrstvy nanesené štětcem zajišťují dokonalé krytí Obr. N07
Původní okna z vystřihovánky vyšla z kopírky velmi nevýrazná, a tak jsem v počítači za použití WINDOWS malování a WORLDu vytvořil okna nová, vylepšená navíc o textury záclon. Stejným způsobem vzniklo i pár maličkostí zpestřujících a oživujících vzhled budovy: jízdní řády, hodiny, reklamní plakátky a turistické mapy Obr. N 08, N09
Pomocí kopírování textur vznikla také nová dlažba a podezdívka. Barva střech je původní, místa styku plechových plátů jsou naznačena olověnými drátky 0,3mm Obr. N 10
Pak už zbývají jen nějaké ty detaily – komíny a komínové lávky (kombinace papír + plastové profily) a trámy podpírající střechu nástupiště (balsa barvená vodovkami). Zábradlí je mírně upravený laserem řezaný plot (asi MODELSCENE), lavičky od MALÉ ŽELEZNICE, koše a květinové truhlíky vlastní Obr. N 11, N 12, N 13, N 14
Závěr: Pracnost stavby tohoto modelu bych odhadl na cca. 30 hodin – jeden týden po večerech plus něco navíc o víkendu, finanční náklady maximálně na 200,- Kč (včetně ceny originální vystřihovánky, kterou jsem pošetřil na příště). Je mi jasné, že můj výtvor nemůže v žádném případě konkurovat výrobkům z dílem profíků ať už vzhledem nebo komfortností stavby. O to ale ani nešlo, záměrem bylo vytvořit jednodušší - a co si budeme povídat, hlavně levnější - alternativu k produkci specializovaných výrobců (např. ŠIKULOVÉ), která sice detailností a propracovaností neohromí, ale na kolejišti svou úlohu důstojně splní.
