Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hájovna 1:120, TT

19. 9. 2016

Prvním modelem, který bych zde chtěl presentovat je hájovna nebo podle názvu spíše fořtovna (netuším, jaký je mezi tím rozdíl). Jedná se o poměrně malý objekt, jehož stavba mi měla posloužit jako test. Nešlo jen o to, je-li domek vůbec slepitelný, ale také o to, jak bude výsledek vypadat a jestli bude pro naše klubové kolejiště použitelný. Jen malou poznámku – krátce po svém příchodu jsem se totiž nabídl, že bych se pokusil oživit již značně „jeté“ klubové kolejiště alespoň tím, že bych většinu domečků postavených z plastikových stavebnic, z nichž některé evidentně pamatovaly ještě staré zlaté časy SVAZARMU, nahradil novými převážně papírovými. S minimem nákladů maximální efekt! Kolegové kupodivu přijaly tento můj návrh za svůj a svou podporu vyjádřili mimo jiné tím, že než jsem se vzpamatoval, srovnali veškerou stávající modelovou zástavbu se zemí! Takže teď už prostě není cesty zpět…

Archy se stavebními díly jsem stáhl ze stránek gleimo.de, které vřele doporučuji všem, kdo by to chtěli zkusit s papírovou architekturou. Je zde možnost získat několik desítek modelů objektů drážních, civilních, průmyslových, hospodářských, veřejných a správních. Každý model lze stáhnout ve formátu pdf a to ve všech hlavních vláčkařských měřítkách a každý je možno postavit v několika verzích lišících se jak rozmístěním jednotlivých podsestav, tak náročností stavby, od nejjednodušší (plášť + střecha, za pět minut hotovo) až po velmi detailní, u níž nechybí plastické ztvárnění všech architektonických prvků. Malou ukázkou toho, co lze ze stránek gleimo.de stáhnout (v tomto případě bezplatně), budiž fotografie typické nádražní budovy tuzemských lokálek vzniklé dle normálií CaK Rakouských drah, kterou jsem postavil před pár lety. Ještě dodám, že je k ní možno přidat i typické skladiště a výtopnu pro jedno stání včetně vodojemu: obr. H01

Hlavní nevýhodou (nepočítáme-li nutnost za většinu modelů zaplatit pěkně „ve tvrdejch“) je skutečnost, že valná část domečků je konstruována podle předloh vyskytujících se v zemi jejich vzniku, tj. v Německu. Máme tak většinou co do činění s architekturou saskou či bavorskou a to je pro našince přece jen trochu na závadu, pokud zrovna neplánujeme kolejiště z našeho severního nebo západního pohraničí, tam se totiž domy stavěné podle německých zvyklostí vyskytují poměrně zhusta. Asi nejvíc je to patrné u drážní architektury – německá nádraží jsou prostě už na první pohled od těch našich odlišná. Nic z toho naštěstí pro hájovnu neplatí. Její podoba je univerzální, klidně si dovolím tvrdit, že s podobně vystavěným objektem se můžete setkat kdekoli ve střední Evropě. Navíc patří k těm nemnoha kusům, které jsou prodejcem nabízeny jako FREE DOWNLOAD tedy ke stažení zdarma. Tak tedy vzhůru na to!

Všechny díly vytištěné v copycentru na klasickou matnou čtvrtku: obr. H02

Obvodové zdi tvoří několik vrstev. Tu základní a nejsilnější jsem získal podlepením 1mm kartónem. Po vyříznutí všech otvorů následuje nalepení druhé vrstvy s rastrem oken: obr.H03

Hrubý základ. Je třeba dopředu počítat se silou materiálu a jednotlivé díly pláště podle toho upravit, při tom dost pomůže předtištěné mřížkování: obr. H04

Přidán vnější plášť: obr. H05

Co se týče vstupu do domu, vystřihovánka nabízí několik verzí, od nezastřešeného zápraží po zcela krytou verandu. Já se rozhodl pro kombinaci přístavby a malé pavláčky: obr. H06

Veranda hotová, přidány některé plastické prvky (podezdívka) a střecha „nahrubo“: obr. H07

Konečný výsledek. Jasně, že by šlo ještě trochu přitvrdit, přidat okapy, hromosvod nebo anténu, ale já myslím, že pro stanovený účel tj. co nejrychleji a nejlevněji „zadomnit“ provizorní klubové kolejiště to docela stačí: obr. H08 + H09

Ještě pár poznámek k použitému nářadí a materiálu. Klasické nůžky používám prakticky pouze na hrubé oddělení dílů z tiskových archů, načisto součásti vyřezávám modelářskými noži (OLFA). K lepení používám převážně HERKULES v různé hustotě dle potřeby, drobné díly lepím „vteřiňákem“. K podlepování velkých ploch se mi osvědčilo tyčinkové lepidlo (KORES), díly je třeba nechat proschnout pod opravdu velkou zátěží. Pokud to jde, vyplatí se namísto jedné silné podlepovací vrstvy použít více slabších (tzv. sendvič), můžeme tak eliminovat deformace a kroucení. Pro dosažení dokonalého konečného dojmu je u papírových modelů nezbytná tzv. retuš neboli zabarvení bílých míst na hranách dílů a v místě jejich styku. Už léta úspěšně používám kombinaci temperových a vodových barev a to i u nepapírových dílů (drátky nebo plastové profily).

A na úplný závěr ještě pár fotek dalšího domečku pocházejícího z německých stránek, který jsem mezi tím postavil a to v takovém kalupu, že jsem se tentokrát ani nezdržoval průběžným focením. Průmyslová architektura je naštěstí rovněž rázu mezinárodního, takže i tento Kesselhaus neboli kotelnu můžeme s klidným svědomím zakomponovat do „českého“ kolejiště: obr. H10 + H11 + H12