1. Kapitola
Kapitola první začíná na jaře roku 2000, kdy pár nadšenců připravuje jízdu zvláštního vlaku z Prahy do Lán u příležitosti 150 let železniční tratě. Tehdy bylo do žst. Kladno přivezeno rozdělané kolejiště Martina Starého, které zde bylo vystaveno. Kolejiště fungovalo bezproblémově po celou dobu akce.
Od té doby začalo na dokončení kolejiště také pracovat několik dalších nadšenců z řad zaměstnanců ČD - výpravčí Eduard Hladík, Markéta Maděryčová, Karel Jungman, Jana Hořejší, elektrikář Jan Jilma, strojvedoucí Jiří Kessler a jako "nedrážní" Josef Novák a jeho, přítelkyně Marta a další. Postupně byla nově dokončena velká část krajiny a od té doby bylo kolejiště v provozu na všech akcích, které pořádala kladenská železniční stanice za velké podpory bývalého přednosty pana Jindřicha Gronycha. Kolejiště se stalo lákadlem pro mnoho malých i velkých fandů železnice a nemělo nouzi o své obdivovatele.
Členská základna klubu se postupně rozrostla o další zájemce – Aleš Voráček, Jakub Jangl, Blahoslav Procházka a jeho vnuk Michal Kowalski, Vladimír Klusáček, Jindřich Kašpar, Jaroslav Holub a Jaroslav Palec.
Po registrací klubu pod hlavičkou SMČR, ke které došlo začátkem roku 2002, přišli v dalších letech do klubu Vít Oppolzer, Oleg Kysel, Martin Nový, Jakub Douša a Vladimír Mach. Klubové akce se postupně rozrůstaly a začal chodit i modelářský „potěr.“
V listopadu 2008 klub musel opustit své prostory v žst. Kladno (dodnes je místo nevyužívané) a protože nebylo možné získat za adekvátních finančních podmínek nové místnosti, klub se postupně začal rozpadat. Při stěhování klubového kolejiště z žst. Kladno do SVČ Spirála Kladno a v červnu 2009, opět z finančních důvodů ze Spirály, došlo k jeho zničení tak, že již nebylo možné díly opravit. Současně se vynořila klasická Nerudovská otázka – kam s ním. Kolejiště bylo úplně rozebráno a některé části čekaly na své nové umístění.
Je nutné poděkovat vedení Železničního muzea v Lužné u Rakovníka, které nám nabídlo možnost prezentovat naši činnost v poštovním voze F, patřící Poštovnímu muzeu. Vzhledem k tomu, že vůz je muzeálním exponátem, museli jsme dbát na jeho celistvost, a proto jsme ho využívali jako klubovnu. Protože i Lužná je dobrou hodinku od Kladna, stala se pro mnoho členů časově nedostupnou. Scházeli jsme se nepravidelně, de facto pouze na velkých akcích muzea. Postupně velká část členů z osobních, časových nebo pracovních důvodů klub opustila.
Konec roku 2012 a počátek roku 2013 byl patrně nejkritičtějším obdobím v životě klubu. Svou činnost ukončil dosavadní předseda Martin Starý, který začal vést klub mladých železničních modelářů ve svém bydlišti v Novém Strašecí. Současně ukončili své působení z různých důvodů i další členové.
Tak skončila první kapitola v životě Klubu. (Oleg)